Buď pochváleno divadlo...

sobota 24. duben 2010 13:52

Nedávno jsem cosi hledal a náhodou se mi do rukou dostaly desky nadepsané „Divadlo – fota". Neodolal jsem a začal se fotografiemi probírat. Na některých byl již znát zub času, ale všechny mě vracely tam dozadu, tam, kde to pro mne tenkrát začalo... Psal se rok 1975, kdy mne oslovil přítel Pavel, zda bych neměl chuť zahrát si divadlo. Příliš jsem se nerozmýšlel a kývl. Svoji první roli si vybavuji naprosto přesně – školník ve hře "Taková ztráta krve". Pamatuji se, že trému jsem měl ukrutnou, ale na jevišti ze mne vše spadlo a byl jsme lapen. No, a tak ochotničím dodnes.

Na začátek něco málo o holickém ochotnickém divadle. To má ve městě dlouholetou tradici. Již v roce 1843 byla ochotníky v radniční restauraci sehrána první hra „Svatý Jan“. A od této chvíle se v Holicích vesele ochotničí. O čilém divadelním životě vypovídají jména souborů, které se od onoho roku na holických jevištích vystřídaly: Divadelní družstvo, SDO KLicpera, DO Sokola, DrO Studentského spolku, Jednota čsl. Legionářů, Dramatický spolek Máj, Dramatický vzdělávací kroužek Jirásek, DrKr Církve československé, přejmenovaný na DrKr Čechoslovák, posléze pak DrKr Tyl. Všechny soubory uváděly hry nejrůznějších žánrů – od frašek přes komedie až ke hrám dramatickým. Hrála se i opereta a opera, neboť v Holicích velice úspěšně působil i Zpěvácký spolek Neptalim. (Například „Prodaná  nevěsta“ nebo „V studni“.)

Po roce 1945 působily vedle již zmíněných souborů v Holicích další divadelní spolky, většinou však pouze příležitostně (většinou trvaly jeden, maximálně dva roky) – DDS Okresního sirotčince, DS Církve československé, DDS Pohádka , DS ČSM, DS ROH OV Svazu zaměstnanců školství, DS Odborného učiliště ČSAD, DrKr PO ZDŠ.


Novodobá historie holických ochotníků je spojena s otevřením Kulturním domu v roce 1962. Vedle Divadelního souboru kulturního domu zde působilo a tvořilo Studentské divadélko Kachle, později přejmenované na DSt KD Imprese. Oba soubory se posléze spojily a Divadelní soubor KD se věnuje ochotničení dodnes.

Do tohoto kolotoče jsem v roce 1975 naskočil i já. Za ta léta jsem na jevišti prožil nespočet zážitků. Některé veselé, některé méně. Několik si jich dovolím dát k dobru.

Jednou jedinkrát se mi stalo, že jsem „prošvihl“ nástup. To bylo ve hře „Strakonický dudák" a já hrál všemi mastmi mazaného Vocílku. Jedna scéna začíná v hospodě, do které po otevření opony Vocílka vchází. Sedíme s kolegou Milanem (bohužel už není mezi námi) v šatně, pokuřujeme, popíjíme pivečko a klábosíme. Najednou se z odposlechu chrčivě ozve:

„To je vedro. Hospoda prázdná, nikdo nejde. Takový vedro a nikdo nemá žízeň. A furt nikdo nejde."

Trvalo několik vteřin, než mi to došlo. Krve by se ve mně nedořezal: „Ježíšmarjá, já tam mám bejt!“ Beru schody po čtyřech a vlítnu na jeviště.

„To je dost, že deš!", sykne koutkem úst Pavel a viditelně se mu uleví. Celé to nemohlo trvat ani minutu, ale kdo divadlo hrál, ten si dovede představit, co si chudák za tu minutu prožil. Však jsem to ještě dlouhou dobu od členů souboru dostával „sežrat".

 

Pernou chvilku jsem prožil při hře „Dalskabáty aneb zapomenutý čert". Hrál jsem onoho zapomenutého čerta Trepifajksla. Ležím si vedle pece na kanapi zakryt maskovací sítí, ze které posléze vylétnu a začnu tvořit. Rohy jsem měl na paruce přidělány patentkami. Najednou se mi zdá, že něco není v pořádku – ježkovy voči, jeden roh chybí! Syknu na Ivanu, která hrála Plajznejrku:

„Hele, nemám roh."

„Ty vole! A kde je?“

„Nevím, asi pod kanapem. Asi mi spad jak jsem sem lez."

„Já se mrknu. Jo, je tam."

„Naznač v kterejch místech, já už si ho seberu."

"Tady jak stojím."

„Malinko mě zakrej, seberu ho."

Tak asi takhle nějak vypadal náš dialog, který Jan Drda nenapsal a při které Ivana musela odříkávat svůj text, který Jan Drda napsal. Všechno nakonec dobře dopadlo – roh jsem nahmátl, naklapl na paruku, takže zpod sítě jsem vyrazil v plné kráse. No a v hledišti si nikdo ničeho nevšiml.

 

Taky nás chtěli nechat zavřít. To jsme hráli hru "Rackové" od Pavla Fialy. (Svého času v ní hrál Josef Dvořák. Společně pak napsali hru "S Pydlou v zádech".) Hra o čtyřech uprchlých trestancích byla velmi, velmi protirežimní (byla prošpikována replikami typu: „...ty nejsi husa, ty jsi husák, ty si žrádlo vymysli...", uznejte, že na léta kolem roku 1980 to byla silná káva) a slavili jsme s ní velké úspěchy. A tak jednou hrajeme v Solnici. Hlediště se náramně baví, jenom ti čtyři v první řadě jsou jacísi kyselí. O přestávce přijde do šatny Zdeněk (dnes ředitel hradeckého muzea), který nás do Solnice pozval a povídá:

„Všimli jste si těch čtyř?"

„Jo, všimli."

„Tak tam sedí předseda národního výboru a předseda zdejších komoušů se souškami manželkami a řekli mi, že to někdo odskáče a že nás všechny zavřou. Dohrajete to?"

„Dohrajeme."

Začali jsme druhou půlku, sklidili velké ovace, leč ona čtyři místa zela prázdnotou. Soudruzi demonstrativně odešli. Nakonec nás nezavřeli, asi i jim přišlo, že by to bylo blbé. Ale dobře se nám tenkrát ze Solnice domů nejelo.

 

Ale na divadle není jen veselo. Smutno je, když odejde některý z kolegů. A za ta léta jich několik prkna holického jeviště opustilo a hrají tam na nebeských obláčcích pod režií Svatého Petra. Ale jak je znám, tak to určitě nejsou žádné tragédie, ale pěkně veselé kusy. Však se tam jednou všichni sejdeme.

Divadelních rolí jsme za ta léta sehrál dost a dost – co rok, to minimálně jedna. Nejraději jsem však měl a mám hry pánů V+W. Však jsme se jich něco nahráli. Dodnes si někdy večer zalezu pod duchnu s jednou z knih scénářů jejich her a pěkně si v ní počtu. Díky vám, pánové, za krásné chvilky na prknech, která znamenají svět. A díky nejen vám, ale díky všem autorkám i autorům. A nám holickým ochotníkům  neskromně do dalších let přeji: „Zlomte vaz!".

Dovoluji si pro ilustraci připojit něco málo fotografií. Snad pobaví.

 

001.jpg

"Bambini di Praga". Výborně jsme se bavili a byli jsme mladí.

 

002.jpg

"Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho". Tohle představení jsem si náramně užíval.

 

003.jpg

"Rackové". Tak za tohle představení nás chtěli zavřít. Úbory jsme na to měli.

 

004.jpg

Pánové V+W a jejich "Balada z hadrů". Pod pranýřem ponocný, na pranýři pohodný.

 

006.jpg

"Strakonický dudák". Vousatý pán úplně vlevo je ten, který čekal několik dlouhých vteřin, než se mi uráčí dostavit se na scénu.

 

007.jpg

S kolegy přemýšlíme: "Hrát nebo nehrát?"

 

009.jpg

Hráli a hrajeme i pod širým nebem. Tohle je mluvená "Prodaná nevěsta". Hádejte, koho jsem hrál. Ano, máte pravdu - Kecala.

 

010.jpg

Cvach, Vambera a Kulich, tři "lupiči" z jedné z Nepilových povídek. No řekněte, kdo si na jevišti může přihnout slivovičky?

 

011.jpg

"Dalskabáty". Plajznerka, Trepifajksl a ten zatracený roh.

 

012.jpg

"Jak šla basa do nebe". V téhle hře jsem hrál společně se synem (první stojící vpravo).

 

014.jpg

"Slaměný klobouk". První hra, ve které jsem nejen hrál, ale kterou jsem i režíroval. Proto jsou zde fota dvě.

015.jpg

 

016.jpg

"Scapinova šibalství". Tak tahle role (pochopitelně Scapino) byla pořádná kláda.

 

017.jpg

A zase V+W, tentokrát "Nebe na zemi". Na scéně kněz a kostelník dumají, co s tím seletem.

 

018.jpg

Poslední fotka je z posledního představení. Hráno vloni v prosinci a jak jinak - V+W, první a druhý žoldnéř a "Těžká Barbora".

 

 

Luděk Kaplan

Lída V.Rozumím Vám, Naďo,12:4725.4.2010 12:47:19
josef hejnaBudiž pochváleno.09:0925.4.2010 9:09:37
NaďaLído V. máte08:0325.4.2010 8:03:12
Lída V.Ještě k paní Nadě:22:1524.4.2010 22:15:34
Lída V.Divadlo je jed!14:2924.4.2010 14:29:08
NaďaMoc hezký!14:2124.4.2010 14:21:25

Počet příspěvků: 6, poslední 25.4.2010 12:47:19 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy