Ježkovy voči, tady je ale brajgl!

pátek 4. únor 2011 11:38

Myslím si, že není nikdo, kdo by nepoužil jedno nebo druhé rčení. S pravděpodobností  hraničící s jistotou jste určitě už někdy užili obě. Ale zamysleli jste se nad tím, kde se to v té naší mluvě vzalo? Proč, když se něčemu divíme, použijeme první a je-li někde nepořádek, zmatek, použijeme druhé? Tak si na ně posviťme.

Kupodivu „ježkovy voči“ nemají s ježkem nic společného. Proto vyjádření údivu či podivu nad něčím není odvozeno od toho, že by na nás v lese ježek vypoulil oči, až bychom se divili. Vysvětlení má podobu sakrální a musíme pro ně až do středověku. Tehdy si chtěl někdo, někdy, někde ulevit a už už se mu dralo ze rtů "ježíšikriste", ale protože to byl človíček bohabojný a v dané chvíli nebylo vhodné, aby vzal jméno Boží do úst nadarmo, včas se zarazil, počáteční „jež“ doplnil koncovým „kovy“, a protože byl v ráži, dodal „voči“ a ejhle -  ježkovy oči spatřily světlo světa. Proč právě oči a ne třeba uši, bodliny či čumák, se dá jen těžko odvodit a nikdy se to asi nedozvíme. A proč ježek? Asi to bylo to první, co ho v dané chvíli místo „ježíš“ napadlo. Odborně se takovéto výrazy označují jako zástupná pojmenování za tabuové (zakázané) výrazy. Dovolím si nabídnout ještě jedno. Určitě znáte slovo krutibrko. Nemá však nic společného s kroucením brka, ale jeho použitím se lidé vyhnuli slovu krucifix, opět aby nehřešili.

Voči máme za sebou, pojďme na brajgl.

I zde se musíme vrátit v čase, tentokrát do Nizozemí 16. století, konkrétně do roku 1525, kdy se v malé vesničce nedaleko města Breda narodil Pieter Bruegel, slavný holandský malíř. Jeho obrazy jsou na první pohled zdánlivě plné chaotičnosti, zmatků, zmaru. A odtud byl jen malý krůček k tomu, aby zkomolením jeho jména vzniklo ono jadrné české brajgl.

Dovolím si nabídnout několik Bruegelových obrazů, dokumentujících oprávněnost našeho brajgl (i přesto, že ty obrazy jsou krásné).

 

01.jpg

Triumf smrti

(olej na dřevě, 117 x 162 cm, asi 1562)

 

02.JPG

Svržení padlých andělů

(olej na dřevě, 117 x 162 cm, 1562)

 

03.jpg

Spor Masopustu s Postem

(olej na dřevě, 118 x 164,5 cm, 1559)

 

04.jpg

Bláznivá Markéta

(olej na dřevě, 115 a 161 cm, asi 1562)

 

05.jpg

Dětské hry

(olej na dřevě, 118 x 161 cm, 1560)

 

Jednoho „Brajgla“ máme i u nás. V Lobkovickém paláci na Pražském hradě si můžete prohlédnout jeho obraz Senoseč (Červen, olej na dřevě, 117 x 161 cm, 1565?) z cyklu Měsíce (patří rodině Lobkowiczů). Je s ním spojena i jedna nevyřešená záhada. Ví se, že Bruegel navštívil Řím a Neapol. Možná však, že navštívil i Prahu. Naše hlavní město se totiž objevuje právě v mlhavém pozadí „Senoseče“. Byl mistr u nás osobně, nebo motiv použil z nějaké dobové a nám neznámé grafiky? V každém případě ho Hradčany velice zaujaly.

 

06.jpg

Senoseč

(olej na dřevě, 117 x 162 cm, asi 1656; Praha je v pozadí vpravo)

 

Pieter Bruegel zemřel 15. září 1569 v Bruselu, kam se přestěhoval pár let před smrtí.

A ještě maličkost. Jeho předchůdcem byl Hieronymus Bosch (kolem 1450 – 1516), jehož obrazy jsou také plné chaosu, znázorňují hříchy a morální úpadek lidstva, zobrazují zápas dobra se zlem. K tomu Bosch používá s velkou fantazií zvířata, části lidských těl, stroje a démony, zkrátka je ještě „horší“, nežli Breugel. Přesto k vyjádření zmatku nebo nepořádku neřekneme „tady je ale boš“, nýbrž „tady je ale brajgl“. A je to dobře. Brajgl mi totiž přijde hezčí.

 

Prameny:

NEUMANN J., Pieter Bruegel, Praha 1965

Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR

 

P.S.    V úterý spustil Google webové stránky zobrazující mistrovská díla ze sedmnácti světových muzeí a galerií. Můžete se virtuálně projít třeba po Versailles, Ermitáži, Metropolitním muzeu nebo po Museu Kampa. Zkuste http://www.googleartproject.com, stojí to za procházku.

 

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora