Na Šumavě je dolina...

čtvrtek 30. červen 2011 13:45

Takhle nám mažou med kolem úst (napsal bych huby, ale chci zachovat dokórum) úvodní slova známé české lidové. Ovšem autor, možná proto neznámý, nám záměrně zamlčí druhou polovinu pravdy. Šumava totiž nehýří jenom kouzelnými dolinami, ale také zatraceně vysokými a strmými kopci. Z dnešního pohledu jde tedy o klamavou reklamu, mající za úkol nalákat nic netušícího turistu do zrádných šumavských končin. Že je Šumava "nahoru - dolů" se přesvědčili i holičtí basketbalisté na svém tradičním červnovém cyklování. Třeba vás tenhle malý fotoblog z našeho putování na Šumavu naláká.

Na čtyři dny se nám stala domovem Filipova Huť a nejvýše položený šumavský penzion "Hájenka" v nadmořské výšce 1115 metrů nad mořem. Odtud jsme se jako orli spouštěli každé ráno do oněch opěvovaných šumavských dolin, abychom se k večeru s posledními zbytky sil drápali do toho "zatracenýho krpálu". Přesto věřte, že to stálo za to.

 

001.jpg

První výjezd. Polojasno, deset stupňů, padesát pět kilometrů. Další pak třicet sedm a čtyřicet dva. Teplota nezměněna.

 

002.jpg

Dolů, do doliny, do Kvildy.

 

003.jpg

Cukrárna v Kvildě. Nad tím zůstává rozum stát. Moclipak je dlouho po snídani a už se cpou pišingrem.

 

004.jpg

Táhlé stoupáni k pramenu Vltavy do nadmořské výšky 1172 metrů. Tedy k pramenu Teplé Vltavy, neb Studená Vltava nám, vlastně jim, pramení v Bavorsku. Vltavou se Vltava stává, až když se obě teploty spojí uprostřed 1. zóny NP u osady Chlum.

 

005.jpg

Tak tady má ta mrška pramen. Vysochaná ze dřeva, poseta mincemi různé hodnoty. A aby to jednoduché nebylo, nazývaná v těchto místech Černým potokem. Teplou Vltavou se stává až u Borové Lady. Ach jo. Ale stejně nám v hlavě šumělo a zurčelo: "...ta dá da dádádádá dádádada...."

 

007.jpg

Buď spí, přemýšlí nebo zpytuje svědomí. V úvahu připadají možnosti jedna a tři.


027.jpg

Na začátku stoupáni na Černou horu v živé debatě s pracovníky ZO ČSOP Šumava o všem možném, hlavně však o Šumavě.

 

008.jpg

Černá hora. První ostřejší výstup do výšky 1272 metrů nad mořem. Vzhledem k tomu, že s sebou máme někoho, kdo zde byl již několikrát (jméno neprozradím, ale je to ten vpravo a ta v zeleném), byla zvolena ku výjezdu trasa jednodušší, o to krkolomnější byl pak sjezd.

 

009.jpg

Začátek zmiňovaného sjezdu. Bylo to docela "vo hubu".

 

010.jpg

Po sjezdu nás cesta zavedla ke kouzelným potokům - Roklanskému a Modravskému. Slov netřeba.


026.jpg

Kousek od Březníku. Průměrná roční teplota 3,4 stupně, roční průměr srážek 1500 mm. My jsme měli kliku. Březník jsme překvapili teplotně vysoko nad normálem, srážkově naopak hluboko pod ním. Hurá!!! Všimněte si, že se o tomto jevu vedla živá diskuse.

 

012.jpg

V té lidovce se zpívá: "...a v tej dolině kalina...". Ať koukám, jak koukám, žádnou nevidím, jenom na mě juká rosnatka okrouhlolistá, potvůrka jedna naše masožravá. Tak pozor na prstíky!

 

013.jpg

Šumava bez rašelinných jezírek by nebyla Šumavou. Navštívili jsme jich několik a tohle se tak i jmenuje.

 

014.jpg

Někdo se v houštince ztratí, někdo ne. Vše záleží na výšce tělesné.

 

015.jpg

Kam ten svět spěje? I kameny mají své muzeum! A velice hezké.


016.jpg

Antýgl. Na někom je znát únava, někdo si vychutnává odpolední sluníčko, úkaz to na našem putování převzácný.

 

017.jpg

Na mostě přes Otavu. To kolo vpředu je moje!

 

018.jpg

Na Zadově nad sjezdovkou. Můstky jsou nalevo od nás. Bohužel jsme si neskočili.

 

019.jpg

A další rašelinné jezírko. Kačeny byly jako divé, ale vody tam bylo málo, neb ji měly jen pod zadek (pokus o vtip).


020.jpg

Tohle jezírko se jmenuje Chalupská slať a bylo zde nafoceno mnoho rozličných záběrů. Vybral jsem ten nejdecentnější.

 

021.jpg

Rozloučení s penzionem "Hájenka". Poslední den mají řidiči smůlu. Přesun do Stožce, osedlat kola směr Nová Pec a podél Schwarzenberského plavebního kanálu zpět do Stožce.


022.jpg

Směr Nová Pec. To jsme ještě netušili, že malinko "zakufrujeme" a cestu si prodloužíme o pořádný krpál.

 

023.jpg

Schwarzenberský kanál nás vedl neomylně zpět do Nové Pece.


024.jpg

I kola mají své dny aneb konec putování.

 

025.jpg

Rozloučení se šumavskými chodníčky, ale ne navždy. Určitě se sem zase jednou vrátíme. Teď nás ale v září čeká Morava a Svobodná spolková republika Kraví Hora.

 

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora