Církve, Brusel, atd.

čtvrtek 12. duben 2012 12:41

Jeden by řekl, že jarní probouzení přírody otupí ostří lidské hlouposti a snaze dělat vše proti zdravému, nebo chcete-li selskému, rozumu. Bohužel se tomu tak letos nestalo, jak se tomu nestalo ani vloni a jak se tomu zřejmě nestane ani za rok. A tak je ta naše lidská, potažmo evropská, hloupost zase v plném květu.

Tak se na ty květy podívejme. Církve začínají stále více a více připomínat přebujelý státní aparát, nebo ještě lépe „holky a hochy z Bruselu“, co se množí, přestože je nikdo nechce, jako kobylky a vymýšlejí, vymýšlejí a vymýšlejí… Jak jinak si vysvětlit ubývání věřících a přibývání duchovních (i když ti nic zaplaťpánbůh, nevymýšlejí). Poslední statistická čísla hovoří výmluvně: k církvím se v roce 2001 hlásilo 3,2 miliónů věřících, o které se staralo 3 480 farářek, farářů, kněží; kazatelů, biskupů a kardinálů, což přišlo daňové poplatníky na pokrytí jejich mezd na 731 miliónů korun. A rychle do roku 2011 – vloni se k církvím hlásilo 1,46 miliónů věřících (tedy mínus 1,74 miliónů oveček), ale k jejich duševní spáse jim již sloužilo 4 869 nejrůznějších církevních hodnostářek a hodnostářů (tedy plus 1 389 osob), na jejichž zaopatření bylo potřeba poslat 1,4 miliardy korun (tedy plus 669 miliónů korun). Pochopitelně, že se dočkáme plamenné obhajoby tohoto stavu (třeba z pera pana Halíka), ale pouhým prostým porovnáním výše uvedených čísel každému soudnému člověku dojde, že by si církve měly udělat pořádek, vlastně by si měl udělat pořádek stát, než dojde k úplné odluce státu od církví. Jenže stát sám je dost velký bordelář, takže náprava z této strany nehrozí. A tak mi tanou na mysli slova notáře  Simoniniho z románu Umberta Eca Pražský hřbitov:

"...Kněží... Jak jsem je vlastně poznal? Nejspíš v domě svého dědečka, matně si vzpomínám na kosé pohledy, zkažené zuby, čpící dech, zpocené ruce, které mě chtěly hladit po šíji. Hnus. Protože je to zahálčivá verbež, patří mezi nebezpečné třídy, jako zloději a tuláci. Člověk se stává knězem nebo mnichem jen proto, aby žil v zahálce, a zahálku garantuje jejich početnost. Kdyby byl jeden kněz řekněme na tisíc duší, měli by tolik práce, že by si nemohli válet šunky a žrát kapouny. A z nejnehodnějších kněží vláda vybírá ty nejhloupější a dělá z nich biskupy.... Opakují, že jejich království není z tohoto světa, a chňapnou po všem, co mohou urvat. Civilizace nikdy nebude dokonalá, dokud poslední kámen posledního kostela nespadne na hlavu posledního kněze a země nebude od té chásky osvobozena..." (ECO, Umberto, Argo Praha 2011, str. 19)

(Jen malá poznámka – děj knihy se odehrává na sklonku 19. století a Eco v ní nenechal nitku suchou snad na nikom. Osobně proti církvím nic nemám, pokud se mi nesnaží zasahovat do života jako třeba Jehovisté.)

A šupky, dupky do Bruselu, kde evropští úředníci, teď ve spolupráci s některými odboráři, už skutečně ztratili veškerou soudnost. Ve snaze se o nás, o nesvéprávný evropský plebs postarat, vymýšlejí stále větší hovadiny a zhůvěřilosti. Poslední je z oblasti úpravy porostu vlasového. Však my vám to kadeřnice a kadeřníci pěkně osladíme (nebo osolíme?). Žádné podpatky, ale trepky, žádné prsteny, ale holé klouby. A já bych šel ještě dál – žádné nalakované nehty a zmalované huby, pěkně všechno v přírodní barvě. Jenom nevím, jestli směrnice bude po schválení platit i pro nás, kteří se, z důvodu skromné vlasové pokrývky stříháme strojkem na vlasy doma v koupelně. Ale konečně, nechť tvrdá bruselská pěst dopadne i na naše hlavy, aby se nám v nich nehonilo protievropské „Každá hlava pitomá v Bruselu teď domov má“.

 

Jsem člověk pravicový – smýšlením, chováním i názory a začínám mít velký problém – „pravicová“ vláda místo aby se snažila udržet státní schodek snižováním výdajů, zeštíhlením přebujelé státní (a nejen státní) administrativy a zjednodušením daní, jde na to pěkně po socialisticku – zvyšováním daní s pěknou douškou – „dočasně“ - hi, hi, hi. Ach jo, koho budu volit?

 

 

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora