Okolo Třeboně podruhé

úterý 10. červenec 2012 14:07

Otvírám  druhou část pomyslného alba našeho cyklování Třeboňskem. Možná by stálo za to říci, že nás bylo devatenáct a byli jsme suverénně největší jihočeský peloton. Však také jeden pán, který nás míjel na své "ukrajině", trefně poznamenal: "Ježíši, tydle se do žádný hospody nemůžou vejít." Jak můžete vidět, jsme peloton smíšený. Všechny naše pokusy o ryze pánskou jízdu vždy skončily fiaskem. Než totiž stačíme připevnit kola, naskákáčou nám holky do aut (nebo autobusu), a tak je taháme s sebou. Ale po pravdě řečeno, taháme je rádi, neb co bychom si bez nich počali? Obzvláště v Třeboni.

 

 

025.JPG

 Tady končila každá naše etapa - v cukrárně na třeboňském náměstí.

 

026.JPG

 Sem nás dovezl autobus. A co s načatým dopolednem? Někdo limo, někdo pivko, někdo kafčo, ale všichni pak hurá do sedel.

 

027.jpg

 Nejhorší, co může cyklistu na jeho putování potkat, je rozcestník. Ten chce tam, ta zase tam, ten nikam, ta domů - a šéf aby se zbláznil.

 

028.jpg

 Lužnice. Tady jsme byli v roce 1978 poprvé na vodě a poprvé (a taky naposledy) jsme se s Evou cvakli. Od té doby jsme sjeli spousty a spousty vody.

 

029.jpg

 Tady jsme u Zlaté stoky v místě, kde se Jakub Krčín spřáhl s čertem. Jak to vlastně tenkrát bylo? Už si vzpomínám:

"...Když se totiž Jakub Krčín pustil do velkého rybníkářského díla, začalo mu brzy přerůstat přes hlavu. Když potřeboval přeložit koryto Zlaté stoky na Hrádečku, došel rozum všem. Všichni radili, ale kde y bylo nejlepší místo pro koryto stoky, nevěděl nikdo. Přes den se Krčín pachtil s koněm po kraji, po nocích bděl při svíčce nad lejstry – měřil, rýsoval, počítal, ale práce nerostla ani na papíře, ani ve skutečnosti. Jedné noci byl Krčín v koncích a povolal na pomoc černé síly. Výsledkem byla smlouva podepsaná Krčínovou vlastní krví.

Ještě téže noci se chopil Krčín pluhu, do něhož se zapřáhl ďábel. Ďábel táhl rýhu pro budoucí stoku, šel neomylně jako zkušený rybníkář, ale brzy se unavil. Nebylo divu, budoucí Zlatou stoku vedli cestou necestou, přes pařezy a pevné kořeny. Té noci se z lesů za Třeboní ozývaly pekelné skřeky a do nich se mísily Krčínovy kletby. Jeho karabáč namočený ve svěcené vodě jen svištěl. Tak vyznačili rýhu, kudy povede nové koryto Zlaté stoky. A protože do rána bylo ještě daleko, vraceli se, aby rýha byla hlubší. Ďábel prosil o odpočinek čím dál častěji. Žadonil však marně. Krčín tlačil do půdy prorostlé letitými kořeny ze všech sil. Najednou se ďábel vzepjal, až se přetrhl železný postraněk. Články řetězu se rozletěly na všechny strany, ďábel padl sešklebenou hubou do rezavé vody, chlemtal ji jako hovado a když zcela vyčerpaný povstal, vrátil Krčínovi jeho úpis a se sakrováním zmizel..."

No a představte si, že na ty naše čert nepřišel.

 

 

030.JPG

Pózování je nedílnou součástí cyklování. I když v pusté krajině...?

 

031.JPG

 Chlum u Třeboně a poslední společná fotka.

 

032.jpg

Zastávky jsou důležitou součástí cyklování, bez nich se zkrátka jezdit nedá. Nejenže popadnete dech, protřepete unavené nohy a doplníte vyschlá hrdla. Zástavky totiž tmelí kolektiv a dávají prostor pro doplnění toho, co jste cestou neviděli a ostatní ano. On je totiž cyklista na kole sám (tak jako vodák na vodě) a vše podstatné se odehrává právě o zastávkách a pak večer u korbelu pěnivého moku či sklenky voňavého vínka.

 

033.JPG

 Na zámeckém nádvoří v Třeboni.  Chtě nechtě jsem se musel v duchu vrátit do roku 1995, ve kterém jsme právě na tomto místě s kolegou z holických ochotníků vyhráli divadelní přehlídku "Čochtanova Třeboň". To to letí, to to letí...

 

034.JPG

Být v Třeboni a nepobýt ve slavném to pivovaru Regent? No to snad nemyslíte vážně. Piva druhu rozličných, ceny uměřené, nálada výborná. K večeru nám však již bylo chladno, sešli jsme proto do pivovarského sklepení...

 

049.JPG

...a tam bylo ještě chladněji. No co se dá dělat, jsme tvrdé nátury a určitě to vydržíme. Zvláště, máme-li co popít.

 

035.JPG

 Nikdy bych nevěřil, že v třeboňském penzionu potkám Spidermana. Dámy o něm ještě nevědí a jsou celkem v klidu. Nebo že by to bylo "klíště jako baťoch"?

 

036.JPG

 Třeboňské střechy z výšky věžní. Nepřipomínají vám tak trochu střechy malostranské?

 

037.JPG

Třeboň je krásná nejen zdola.

 

038.JPG

 A teď vám předvedu, co je to cyklistika. Jsem cyklošéf a trasy vymýšlím já. Ne vždy to však dopadne ke všeobecné spokojenosti.

 

039.JPG

 Tady to bylo ještě docela v pohodě. Ale že není vše v pořádku se již pomalu rýsovalo.

 

040.jpg

Tohle že je cyklostezka? To si snad děláte srandu, né? Jó, to je turistická trasa! Kterej blbec?

 

041.jpg

 A ze sedel. Z toho plyne poučení, že ne všechny turistické trasy jsou vhodné pro kolo. Tady jsme se šplhali skalami cestou necestou a kola začala býti přítěží. Ale byla při tom sranda a stálo to za to.

 

042.jpg

 "Hej pane táži se zoufale řekni mi kde tady na povodí leží brod..."

 

043.JPG

 Zámeček ve Stráži nad Nežárkou. Prohlídku jsme neuskutečnili, neb jsme měli málo času. Zámek je neodmyslitelně spjat s Emou Destinnovou a proto:

Ema Destinnová poprvé zajíždí do Stráže nad Nežárkou se svým otcem Emanuelem Kittlem na podzim roku 1908. V době svého newyorského a londýnského působení jezdí odpočívat na různá místa do Čech (např. na zámeček Trnová u Prahy) a touží po klidném letním sídle. Počátkem roku 1914 padlo rozhodnutí o koupi zámku ve Stráži nad Nežárkou (podle přílohy Zemských desek to bylo 10. ledna 1914). Zámek, velkostatek se všemi usedlostmi, pozemky a průmyslovými podniky a vesnicemi Plavskem a Vydřím kupuje Dinh Gilly (barytonista Metropolitní opery v New Yorku) za peníze Emy Destinnové. Ema Destinnová byla vlastníkem zámku od 8. března 1920 až do své smrti. Zemřela 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích a je pochována na vyšehradském Slavíně, i když si přála být pochována v zámeckém parku ve Stráži nad Nežárkou.

 

044.jpg

 No konečně můžu zazpívat: "Okolo Třeboně pasou se tam koně... " Už jsem myslel, že si je budu muset vymyslet.

 

045.jpg

 Poslední zastávka, poslední pivko, poslední fotky. Pak již jen najít autobus, naložit kola a sbohem krásné Třeboňsko. Však se ještě uvidíme.

 

046.JPG

 Cesta domů dlouhá bývá, bez jídla se neodbývá..., aneb vyhladovělí Holičáci kdesi za Pelhřimovem.

 

047.JPG

 "Ryba nejni špatná, ale stejk je stejk!"

 

048.JPG

Tak jsme se po dobrém jídle pohoupali a povozili a můžeme vyrazit k domovu. Tam nabereme nové síly a  v září nás čeká Podyjí a vinice Šobes.

 

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora