Severní pól, vlastně vinice Šobes, dobyt(a)!

pátek 21. září 2012 13:43

Léto se ku konci chýlí, podzim opatrně schází ze strání, listí se snáší ze stromů - to je ten pravý čas vyrazit na Moravu žírnou něco moku trunkovítého popít, ba i po vinici se na bicyklu povozit. Kam, ale jenom kam, marně se ptám. A tu ten nápad v hlavě se zrodí, výždyť k tomu nejvíce se vinice Šobes hodí. A tak rychle šupky dupky do Podyjí hupky hupky. O tom, že nám tam bylo dobře, snad netřeba pochybovat.

 

001.jpg

 Na místě setkání - obci to Lukov nedaleko rakouské hranice, jsme se sešli až ve večerních hodinách, neb se každý dopravoval po své ose. Menu: gulášovka, zelňačka, burčák, pivo,...

 

002.jpg

 Na několik dní se naším domovem stal penzion "Na vyhlídce", který můžeme vřele doporučit. Krásné ubytování, posezení venku, krytý bazén, ba i kola měla svůj apatrmán. Tohle je situace před prvním výjezdem, kdy jsme ještě netušili, do čeho jedeme.

 

003.jpg

 Zákopčaník by tiše záviděl. Aby každý věděl, jak dnes bude, stal se Zdeněk takovou malou rosničkou. Jak vidíte, předpověď počasí máme na výši (vlastně na zádech).

 

004.jpg

 A vzhůru k vinici Šobes. Cestou se ještě pěkně stavíme na Novém Hrádku.

 

005.jpg

 Cesta k němu vede poměrně obtížnou lesní cestou, kde to drncá, klouže, hází, smeká, podjíždí a skáče. Tak nasedat, nasedat a pěkně svižně, úsměv a jedu, jedu, jedu...

 

006.jpg

Tak a je zatvoreno. No jo, když je pátek. A klíče jsme si nevzali. Tak alespoň trochu historie: hrad vybudoval po roce 1358 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemnurský. Na nejužším místě skalnaté šíje, asi 80 metrů nad hladinou Dyje - postavil dnešní tzv. dolní hrad, a to jako opevněné sídlo plášťového typu využívané k příležitostným loveckým pobytům. Dodnes se z něj zachovala nižší parkánová hradba a do ní unikátně vložený soustředný ovál vnitřní hradby o síle až tří metrů, postupně zvyšovaný až na třináct metrů. Hrad několikrát změnil majitele, až byl definitivně opuštěn po roce 1680. Od té doby sloužil občas ke krátkodobým loveckým pobytům. Nám neposloužil vůbec.

 

007.jpg

 Informační tabule, nezbytná součást cyklování. Dočtete se kde jste, kam můžete, kam nemůžete, co nemůžete, co můžete, kdo tam žije, kdo tam nežije a kdo ji vydal. Za pozornost stojí otvírání plastové láhve vlevo s poučením, že pitný režim je nutno dodržovat za všech okolností, cedule, necedule.

 

008.jpg

 Kam to zase všichni (kromě Olči) vejraj?

 

009.jpg

Aha. No není to nádhera!

 

010.jpg

 V Podyjí jsou lesy úplně jiné než u nás na Holicku. Smrk jsme tam neviděli, jen pár modřínů. Zato listnáčů a různého býlí je nepočítaně.

 

011.jpg

 Tak Pavlíku, jen pěkně opratrně, pomalu a zlehoučka. A vy tam, koukejte se pustit, nejste někde v parku, ale na kolech. A Evi, co ten telefon...? To mám zase s sebou letos materiál... A na tom mám bazírovat!

 

012.jpg

Tak vidíš, nasednout to jde a vzhůru na Šobes!

 

013.jpg

 Viťoušku, vem si chlapy pěkně na povel, aby se nám neovínili. Jednu, dvě, no tak dobře, tři sklenky a jedeme.

 

014.jpg

 Vinice Šobes nás přivítla odrůdovým označením, ale také zavřeným stánkem Je totiž září a ke všemu ještě pátek. Dnes vinici nedobudeme. Tak alespoň něco málo a ní.

 V samém srdci Národního parku Podyjí leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh – Šobes. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze vinice, ležící v nižší nadmořské výšce na prosluněném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větrům. Zvláštní význam má i řeka Dyje, která vinici obtéká, teplé dny a chladnější noci, mlhy a nakonec i kamenitá, kyselá hlína na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Zdejší mikroklima se podobá podmínkám například na Rýně či v údolí francouzské Rhôny. První vinice v tomto vinařském kraji údajně založili už římští legionáři.

 

015.jpg

 Tak to vám teda pěkně děkuju. Jedu krpál nekpál, šlapu jako blázen a ani si nepolknu. Když to srovnám s tím výletem na Kokořín...

 

016.jpg

 I rozcestník je nedílnou součástí cykloturistiky. Kudy, kudy cestička?

 

017.jpg

 No přece po lávce přes Dyji. Zdeňku, ať ji moc nerozhoupeš!

 

018.jpg

Romantika jak z Osady Havranů. Chybí už jen Havranpírko.

 

019.jpg

 Á, tady je.

 

020.jpg

 Mnoho ukazatelů, cyklistova smrt.

 

021.jpg

 Naštěstí jsou po cestě SCZ (stánky cyklistické záchany). No nezastavte tady, pod rozsochatým stromem!

 

022.jpg

 Posedět, poplkat, popít (mírně) moku bílého, červeného či růžového; suchého i sladkého. A jak praví Zbyšek z Velhartic: "...zprvu trpké zdá se, později však na jazyku sládne..."

 

023.jpg

Pohled pro bohy - vinice s věží kostelíka na obzoru. Inu, Morava.

 

024.jpg

Znojmo, vidím tě dvojmo. Naštěstí to neplatilo. A co bylo dál? O tom příště.

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora