Od Znojma po Šobes aneb Podyjí podruhé

čtvrtek 27. září 2012 10:45

Putování holického basketbalového klubu Podyjím pokračovalo opětovným pokusem o Šobes. Prvního dne jsme totiž vinici nedobyli, neb byla neúprosně hájena zavřenými dveřmi horního hradu kiosek zvaného. Potomci východočeských Orebitů se však nevzdávají - tož tedy hrrrr na ně!

 

025.jpg

 No, hr na ně. Ve Znojmě to moc hrrr nebylo, spíš pěkně pravá - levá, pravá - levá.... Kdo Znojmo zná, ví o čem mluvím, vlastně píšu.

 

026.jpg

Do Lukova jsme se vraceli až v podvečer, nebe kouzlilo a kouzlilo...

 027.jpg

A už jsme doma. Tak na zdraví! To jsme ještě netušili, že nás čeká oslava sedmdesátin zdejšího místostarosty. Myslím, že v obecní kronice přibyl zápis a návštěvě cyklistů z Holic. Nejvíc se nám líbilo, že nám říkal děcka. Ach ta Morava!

 

028.jpg

 Zase pěkně po svých. Tady se musím svěřit s tím, že takhle jsme do kopce pochodovali vícekrát. Podyjí je totiž nahoru - dolů a po řádných krpálech. Tak jsme se za ta léta co brázdíme republiku na kolech snad nenadřeli. Asi to tady ostatní znají, protože cyklisty v našem věku jsme nepotkali, jen namakané borce. V celém kraji je jediná rovina, na kterou budete včas upozorněni.

 

030.jpg

 Konečně Šobes! A je otevřeno! Ke každé sklence dostanete zasvěcený výklad, co že to pijete a kde to na vinici vyrostlo. Jseme spíše pivař a suchá vína, po mém "vocty", nemusím. Tady jsem si však dal sladké (konečně ho někde měli!) a pochutnal jsme si. Většina však pila "vocty". Brrrr.

 

031.jpg

 Ve frontě jsme se pravidelně střídali a chutnali a chutnali a chutnali...

 

032.jpg

 I v Podyjí se naplnilo ono cyklistické: "Každý správný závodník, má na lýtku převodník".

 

033.jpg

Pak už to šlo jedno po druhém. Další ochutnávka, tentokrát z vinice Hnanice. Švarná děvčica se o nás starala, ani robiť nám nedala. Jak by ne, vždyť je to naše Ilča a tohle vzala jako pětiminutový záskok.

 

034.jpg

 Šatov - chvíle odpočinku a čekání. Čekání na otevření sklípku. Tentokrát Malovaného.

 

035.jpg

 Sklípek je Malovaný, dámy jsou nenamalované. Inu cyklistika.

 

036.jpg

 Konečně se dostávám k tomu, proč Malovaný s velkým M.

Malovaný vinný sklípek v Šatově patří k evropským raritám. Je vyhloubený v pískovcovém svahu nad vinařskou obcí Šatov a je zajímavý zejména tím, že jeho pískovcové stěny jsou zdobeny barevnými malbami ve stylu naivního umění. Autorem reliéfních plastických maleb je lidový umělec a šatovský rodák Maxmillian Appeltauer, který malby tvořil v letech 1934-1968. Výmalbu sklepa, jenž mimochodem nikdy nebyl skladištěm vína, ale soukromou vinárnou, tvoří různí pohádkoví skřeti, mořské panny, ale také partyzáni, budovatelé, úderníci. Jak šla historie byly tu i portréty Henleina, Hitlera, Stalina. Ty však odnesl, vlastně přemaloval, čas. Najdete tam ale také alpské krajinky, lascivní výjevy nebo socialistickou tematiku. Majitelé sklepa mysleli na vše a v zadní části sklípku nechali vybudovat úkryt, kde schovávali svůj doprovod před manželkami.

Pokud pojedete přes Šatov, určitě se zastavte. Nebudete litovat.

 

037.jpg

 Zátiší aneb dofouknout a nechat odpočinout.

 

038.jpg

 Na zámku Vranov nad Dyjí se holičtí cyklisté rozprchli po nádvoří, jak když do hejna husí střelí. Tak přátelé, ještě se nadýchat českého vzduchu a vzhůru do Rakous.

 


039.jpg

 A už jstam, konkrétně před hradem Hardegg na rakouském břehu Dyje.

Prvopočátky hradu Hardegg, který tak trochu připomíná český hrad Loket, kolem něhož se rovněž podobnými zákrutami vine řeka Ohře, sahají až kamsi do přelomu 11. a 12. století. Tehdy se německý císař Jindřich III.rozhodl po zatlačení Maďarů na východ zajistit bezpečnost východních hranic Svaté říše římské na Dyji (Thaya) a Litavě (Leitha) pásmem strážních hradů. Tou dobou vznikl na místě někdejší dřevěné strážní věže i kamenný hrad hardegg, plnící pravděpodobně úlohu pevnosti, střežící jihozápadní okraj Znojemska (současní majitelé hadu poněkud zkresleně zdůrazňují, že mělo jít o ochranu před nájezdy pohanských Slovanů, ale tou dobou už byly na území Čech a Moravy svébytné státní útvary, navíc s pražským a olomouckým biskupstvím). Během následujících tří staletí se postupně změnil v mohutný hrad a ve 14. století se mohl chlubit sedmi branami a pěti věžemi.

V roce 1755 však postihla Hardeggkatastrofa. Překvapivé a o to ničivější zemětřesení (!) zdevastovalo značnou část hradu. Snad ani jeho následky by však nebyly pro hrad fatální, kdyby k němu nedošlo v době, kdy Rakousko stálo na prahu nové války s Pruskem. Na opravu tak nezbývaly prostředky a hrad začal pozvolna chátrat. Když navíc v roce 1764 zničil podhradí další velký požár, svolil tehdejší majitel panství – kníže Johann Josef Khevenhüllerpoužít zřícených částí hradu jako kamenolomu pro novou výstavbu městečka. K obnově hradu došlo až na sklonku 19. století.

Největší chloubou Hardeggu je hradní kaple s barevným vitrážovým oknem, na kterém je zpodobněn kníže Johann Karel Khevenhuller-Metsch a jeho manželka Eduardina, rozená hraběnka Clam-Gallasová (světlo světa spatřila tato urozená dáma v Praze 3.11.1851 a zemřela dvacet let po svém muži v istrijské Opatii). Mezi nimi jsou jejich erby a nad nimi pak postavy svatých a svaté trojice.

 

040.jpg

 Nezbytné společné foto.

 

041.jpg

 Cvilka odpočinku ještě na rakouské straně a hurá do Čech.

 

042.jpg

 Hraniční most na Dyji. Za rou cedulí vzadu už je Morava.

 

043.jpg

Nekjkrásnější pohled na Hardegg je určitě z české strany. Na sklále je postaven vyhlídkový altán a výhled z něho stojí zato.

 

044.jpg

 Další narušitel státní hranice chce fouknout do kapitalistického západu. To ti ale holoubku nevyjde. Naším bdělím strážcům hranic nic neunikne. Buď dostaneš pár včeliček do kožichu nebo tě pěkně namasíruje silný elektrický proud.

 

045.jpg

 Pozůstatek "Železné opony" působil docela depresivním dojmem a do mysli se vkrádá myšlenka, co jsme to byli za blbce. Možná stojí zato připomenout si slova vrchního blbce: "Hranice niesú korzo, aby sa tu volakdo prechádzal" - Gustáv Husák, rok 1969.

 

046.jpg

 Opět u informační cedule, tentokrát u loveckého zámečku kdesi hluboko v lesích.  Cigárko v ruce Ilony je pouze ilustrační.

 

047.jpg

 Tady vidíte slíbenou jedinou rovinu v Podyjí, takto hráz Vranovské přehrady. To už jsme měli cyklistiku za sebou a stali se z nás běžní turisté na čtyřech kolech.

 

048.jpg

Hrad Bítov. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1061. Hrad byl založen na ostrožně na levém břehu říčky Želetavky a byl členěn na tři části oddělené navzájem valy. Svým vzhledem se ještě příliš nelišil od starších hradišť . Bítov zaujal významné místo ve znojemském údělném knížectví a v zastavení postupu německé kolonizace na sever. Další písemné zprávy o hradu pocházejí z 80. let 12. století, kdy se český kníže Bedřich rozhodl v roce 1185 napadnout svého rivala znojemského knížete Konráda II. Otu a podle zprávy kronikáře Jarlocha vyplenil znojemskou provincii. Při tomto tažení však hrad Bítov nebyl dobyt. Hrad poté prošel v průběhu věků několika rekonstrukcemi a dnešní podobu získal v letech1811 - 1863.

Původně jsme sem měli naplánovánu cestu kolmo, naštěstí včas zrušenou, protože to bychom asi nepřežili. Na prohlídku hradu jsme se nedostali, neb jsme přijeli dlouho. Proto jsme neviděli největší sbírku vycpaných psů na světě, která čítá 51 kusů. Možná to bylo štěstí, protože jak znám naše dámy, dovedly by i tuto smečku rozštěkat.

 

049.jpg

Loučení s Podyjím proběhlo na terase nejmenované restaurace. Bylo nám tu dobře a užili jsme si to, ač fyzicky jsme toho měli "plné zuby". Ale až odezní všechna bolení, loupání, pálení a píchaní, budeme na Lukov a Dyji vzpomínat jen a jen v dobrém.

Luděk Kaplan

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy