Ach ta vášeň houbařská

pátek 17. červenec 2009 19:30

Málo platné, jsme národ houbařů. Jak jen v lese z jehličí, mechu či trávy vystrčí své hlavičky hříbky, podoubáci, kozáci, babky, růžovky, křemenáče, klouzci a jiná houbová čeládka, národ se po vzoru rodiny Homolkových vrhne do lesa a začne plnit košíky, igelitky, bundy, svetry, šátky, zkrátka vše, co je po ruce, oku lahodícími plodinami. Bez mučení se přiznám, že i já si rád zahoubařím a následně se oddám houbovým hodům. Že mne to však potká i v Alpách, to jsem věru nečekal.

      Na začátku června jsme s manželkou Evou, švagrem a švagrovou strávili týden v malebném městečku Neukirchen uprostřed rakouských Alp. Všude bylo blízko - na Kaprun, Weißsee, Glossglockner, do Kitzbühelu i ke Krimmlskému vodopádu. Počasí bylo tůrám příznivě nakloněno, a tak jsme mašírovali po alpských velikánech. Pravdou je, že jenom dolů. Nahoru jsme vždy vyjeli lanovkami a pak pěkně celodenní sestup v rozmezí 1300 - 2000 výškových metrů, což představuje asi tak pět hodin chůze ve vysokohorském terénu. Uznejte, prosím, že v našem věku je to porce přiměřená.
 
007.jpg
Když jsem šel z hub, ztratil jsem....
 
     Jednoho dne jsme vyrazili na Wildkogel, což je vrch nad Neukirchenem. Na vrcholku jsme se posilnili výbornou gulášovkou a vyrazili dolů. Po pár kilometrech jsme sestoupili do lesa a tam to přišlo. Jdouce lesní pěšinou a kochaje se okolím, zrak náš náhle padl na cosi žlutého u cesty. Ejhle - houba! A dokonce liška! A druhá, třetí, čtvrtá... A támle, a támhle! Náš turistický klid byl prolomen a ozvala se v nás pravá a nefalšovaná houbařská vášeň. Celý další sestup jsme se věnovali sbírání lišek, ryzců, klouzků, ba i jednoho dvaceticentimetrového kováře jsme našli. A to vše v bezprostředním okolí pěšiny Tady se sluší poznamenat, že jsme nehoubařili sami, že pro plody lesa se vydalo i dost Rakušanů.
 
002.jpg
Ach ten štrůdl!
 
       Za slabou hodinku jsme měli hub plný batůžek, do hor se pomalu vkrádal podvečer - nejvyšší čas myslet na návrat. Na jednom statku jsme si ještě dali výborný štrůdl a pak rychle  domů, do Neukirchenu, do kuchyně, k plotně. Večer jsme si pochutnali na liškách na smetaně, zbylo dost i na smaženici. Kdyby mi někdo před odjezdem řekl, že budu v Alpách sbírat houby, měl bych jej za blázna.  A nakonec jsem si jako blázen málem připadal já. 
 
003.jpg
Už se to smažilo, už se to peklo...
 
      Úplně nakonec a pro jistotu dodávám, že do Alp jezdíme úplně kvůli něčemu jinému, než o čem píši.  Kdo tam byl, ví o čem mluvím. Alpy prostě vždy stály, stojí a budou stát za návštěvu.
 
006.jpg
Pro tyhle pohledy se jezdí do Alp. Neukirchen.
Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

Luděk Kaplan

O všem, co s sebou přináší život, ale také o historii dávné, nedávné i současné.

Osadník z české kotliny v nejlepších letech, dívající se na vše kolem sebe vlastníma očima.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora